Johannes Kepler
Kepler odvodil tři tzv. Keplerovy zákony, kterými se řídí pohyb planet.
První Keplerův zákon: Planety se pohybují kolem Slunce po elipsách, které jsou málo odlišné od kružnic, v jejichž společném ohnisku je Slunce.
Druhý Keplerův zákon: Obsahy ploch opsaných průvodičem planety za jednotku času jsou konstantní.
Bod P se nazývá perihélium (přísluní) a bod A afélium (odsluní). Rychlost planety v perihéliu je větší než rychlost planety v aféliu.
Třetí Keplerův zákon: Poměr druhých mocnin oběžných dob dvou palnet se rovná poměru třetích mocnin hlavních poloos jejich trajektorií.
kde a1, a2 jsou délky hlavních poloos a T1, T2 jsou jejich oběžné doby kolem Slunce.
Keplerovy zákony lze použít i pro popis dalších těles, které se pohybují v gravitačním poli Slunce, např. umělých družic.
Dále tušil, že silové působení pole klesá se čtvercem vzdálenosti. Kepler nepovažoval Slunce za jednu z mnoha stálic.
Ve spisku z roku 1611 se Kepler zabývá fyzikou krystalů. Pohým pozorováním "šestihranného sněhu", po němž má spisek název, přišel Kepler na myšlenku souměrnosti a dokonce na to, že se sníh skládá z hustě stěsnaných koulí. Brzy se poznalo, že zákon nevyhovuje. Spis zůstal bez trvalého vlivu.